4. – 8. 5. 2016 Svačinovi, Janča a Pavouk Celá fotogalerie z cesty
V minulých letech jsme úspěšně cestovali na kole podél Dunaje, Enže, Neziderského jezera a loni podél řeky Mury. Letos padla volba na Drávskou cyklostezku vedoucí podél nejjižnější rakouské řeky Drávy. Začíná se v Itálii, v části dolního Tyrolska, a většina cesty vede Rakouskem.
Navečer jedeme sami s Jančou z Brna do Vídně, Svačinovi vyrazili už dnes ráno z Olomouce. Kolem 19hod jsme na vídeňském hlavním nádraží, vítá nás zima a déšť. Čekáme tudíž jen v hale, až skoro do půl desáté, kdy jedeme nočním vlakem směr Innsbruck. Využíváme krásně sklápěcí rakouské sedačky. Cestu kazí jen dvě cestující (slepice), které nepřestanou povídat celé dvě hodiny a odmítají zhasnout světlo na naši žádost.
Středa 4. 5.
Před půl pátou jsme v Innsbrucku, za další hodinu a půl pokračujeme prvním ranním vlakem do Brennerského průsmyku. Akorát začíná svítat a za jasné oblohy můžeme obdivovat první zasněžené štíty hor. Z průsmyku pokračujeme už Itálií do Francenfeste (trochu starý vlak a ne nízkopodlažní) a pak zase barevnou moderní průchozí soupravou (každé dveře jsou pro kola a kočárky) do Toblachu (8.30 h). Svačinovi, krásně vyspalí v postýlkách, nás vítají na nádraží. Je skoro zataženo, slunce probleskuje jen občas, v 1200 metrech nad mořem je poněkud chladno. Jsme na začátku Drávské cyklostezky a můžeme vyrazit. Po krásně asfaltové cyklostezce jedeme plochým sedlem (rozvodí Středozemní moře, Černé moře) mírně z kopce, asi po 2 kilometrech přitéká malý potůček, Dráva, která nás bude další čtyři dny provázet. Projíždíme městečko Innichen s románským kostelem a hezkým hřbitovem a po 12 km od Toblachu vjíždíme do Rakouska. Dalších 300 km Dráva teče právě Rakouskem.
Zastavujeme v městečku Sillian, necháváme si bagáž u infocentra spolu s hlídačem tatínkem a jedeme nalehko do kopce nad město na výhledy. Je to jen 3,5 km, ale 500 metrů vzhůru, na nejlehčí převod. V 1500 je parkoviště, končí tu asfaltka a je tu hezká vyhlídka na údolí. Bohužel Sixtýnské Dolomity přes údolí jsou v mracích. Místo slouží zároveň jako start létačů na padácích. Velmi pomalu sjíždíme dolů a pokračujeme po Drávské stezce. Cesta občas vede i příjemně více z kopce, vesměs jedeme ale po rovině. Janu zase popadlo při jízdě na kole usínání, naštěstí najela jen na štěrk u cesty a tím se probudila. Odpoledne projíždíme Lienzem, jedeme dlouhé části po šotolině, po hrázi Drávy. Nemine nás ani výměna duše, jelikož maminka píchla. Koryto Drávy je v podstatě už od pramene ve velkých úsecích nově vybudované, uměle zregulované, i když ve zdejší krajině to nepůsobí ošklivě, jen trochu divně. Jedeme i delší úseky lesem, nejen po loukách.
Kolem půl sedmé jsme v kempu u městečka Greifenburg. Příjemný, levný, rodinný podnik, nádherná měkoučká travička, kolem zasněžené hory, navečer je jasno, parádní místo na stanování! Jdeme všichni na večeři do městečka. Jelikož je mimo sezónu, tak je většina restaurací zavřena, naštěstí jsme našli tu (možná jedinou) otevřenou. Po dobré krmi se rychle vracíme, jelikož je nám večer chladno z únavy, a já (Pav.) kolem půl deváté okamžitě usínám. Ujeli jsme necelých 100 kilometrů.
Čtvrtek 5. 5.
Ráno je zcela jasno, slunce praží a vysouší stany. Snídáme kašičku a pomalinku balíme a vše nakládáme na kola. Než kolem 8.45 vyjedeme, tak zase přichází částečně mraky. Jedeme většinou po vedlejších silnicích, až na výjimky stále k východu. Projíždíme spoustou pěkných vesnic a městeček, prostě typické Rakousko. Ve Spittalu nad Drávou si dáváme krátkou přestávku, hlavní náměstí je spíše ulice a ještě plná aut. Krásný park a zámek v centru vidíme jen z venku. Jedeme dále, větší kus podél dálnice a pak asi 6 km po šotolině zase po boční hrázi až na hráz vodní elektrárny. Obědváme u řeky s výhledem na hory. Kolem třetí jsme ve Villachu, druhém největším městě Korutan. Procházíme i s kolem celé centrum, bohužel je tu nějaká přehlídka (asi aut) a strašný kravál.
Stále těsně podél řeky po hrázi jedeme ještě asi 10 km na místo, kde opouštíme cyklostezku a jedeme do kopce asi 3 km k jezeru Faaker See, které slouží jako obrovská rekreační oblast. Bereme si jeden kemp (první, kde jsme byli, neměl vůbec nikde trávu na postavení stanu). Spíme kousíček od samotného břehu jezera, které má asi 2-3 km v průměru. Na večer je opět skoro jasno a slunce svítí na hory Karavanky na hranici se Slovinskem, vzdušnou čarou tak 5 km. Na véču jdeme (asi 2 km) zase do restaurace, opět je jich otevřeno jen málo, ale v té, kterou jsme si našli, skvěle vaří. Janča má něco jako bramborák s vajíčkem a já Korutanskou specialitu, Kasnudeln (Kärntner Nudel) – velké plněné taštičky. A k tomu salát z bufetu. I na břehu jezera se nám dobře usíná. Dnes to bylo necelých 100 kilometrů.
Pátek 6. 5.
Ráno je opět jasno, takže i rosa. S Jančou snídáme na břehu jezera. Při odjezdu jedeme ještě na vyhlídku na severní straně ostrova – pěkný pohled na jezero a zasněženou horu Mittagskogel nad ním. Sjíždíme zpět k Drávě a pokračujeme po stezce.
– „Ajaj, ta brzda nějak dře a nevrací. Aha, to není vada brzdy, ale křivé zadní kolo.“
Praskla mi jedna špice, náhradní nemáme, tak alespoň utahujeme ty okolní, aby kolo nebylo moc našišato. Musím jet opatrně a doufám v nějaký cykloobchod. Stezka „kličkuje“, opouští řeku a zase se vrací, střídá se povrch, včetně dřevěné stezky. Řeka vytváří velkou přehradu, těží se tu štěrk. Několikrát objíždíme široké boční kamenité údolí, kdy se při tání valí voda, teď tu jsou jen malé potůčky. Od městečka Feisritz (nákup proviantu a jogurt na svačinu) jedeme už jen přímo po břehu, po hrázi – na řece je jedna přehrada za druhou; a skoro pořád po šotolině, naštěstí pohodlné. Vícekrát přejíždíme z břehu na břeh.
Oběd máme dnes na parádním místě: malém poloostrově na řece, kotvišti malých bizarních loděk. Město Völkermarkt jen podjíždíme (je to do něj moc do kopce), opouštíme rovinu a i řeku a pokračujeme nahoru, dolů, zdejší Vysočinou (jižními svahy Korálových Alp). Přejíždíme po vysokém železničním mostě přes Drávu a následně parádním visutém mostě a už jen 10 km. Po dnešních 120 kilometrech jsme v městečku Lavamünd, v poslední obci před Slovinskem. V kempu u přírodního koupaliště jsme sami. Domácí kuchyně restaurace v centru obce byla zase skvělá, servírka byla až přehnaně milá!
Přečtěte si i další cestopisySobota 7. 5.
Dnes je náš poslední den a do Grazu, odkud jede vlak zpět do ČR, to je strašně daleko. Vstáváme proto velmi brzo, všude je ranní mlha a už v 7.15 vyjíždíme. Po pár km přejíždíme hranici do Slovinska, mlha se pomalu rozplývá. Projíždíme Dravograd, pokračujeme lesem po malých silničkách, ve Vuzenici naposledy přejíždíme Drávu, opouštíme cyklostezku – musíme se dostat přes hory do Rakouska a pak do Grazu. Po silnici jedeme (chvíli parádně podél Drávy) do městečka Radlje. Všichni si dáváme na posilněnou burek z otevřené pekárny, jelikož ve Slovinsku nemají zákaz nedělního prodeje. Závan balkánské kuchyně, průměrně dobrý. Akorát mamince nedělá dobře mastná chuť. Pokračujeme přímo z městečka šest km vzhůru (a 300 metrů převýšení) do sedla Radlje Pass, jsme zase zpátky v Rakousku. Jsou tu rakouští celníci a musíme se legitimovat.
Následuje pět kilometrů super sjezd po silnici a dále jedeme bez pořádné mapy dle toho, co jsme doma našel na vyhledávači. Přes Eibiswald, Wies, nahoru do „vrchoviny“, malé silničky a malé vesničky, opět široké údolí, obec St. Martin, značená „dýňová“ cyklostezka, oběd v městečku Groß Sankt Florian (praží slunce). Pomalu nám začíná být jasné, že do půl páté se do Grazu nedostaneme. S menší zajížďkou (máme jen 30 let starou mapu) tak jedeme jen na nádraží v Predingu a odtud místním vláčkem do Grazu (chybělo nám asi 35-40 km). Dnešek to bylo asi 80 km. V Grazu máme asi hodinu a půl čas a tak jdeme do cukrárny/kavárny v centru, do stejné jako loni. Kafíčko, zákusek a zmrzlina. Ještě zamáváme řece Muře (vlévá se do Drávy, ale až v Chorvatsku) a zpět na nádraží do našeho vlaku, tentokrát přímý spoj až do Brna. Akorát Svačinovi musí vystoupit už v Břeclavi a pokračovat do Olomouce osobákem.
Neděle 8. 5.
Drávská cyklostezka se moc vydařila, počasí nám opět přálo. Škoda, že jsme nedojeli až do Grazu (resp. vlastní Drávská cyklostezka vede do slovinského Mariboru), ale čtyři dny byly příliš krátké. Oproti minulým cyklostezkám se tady jelo významnou části po šotolině, ale většinou velmi příjemně. Osobně mě překvapilo, že Dráva je zregulovaná do umělého koryta v podstatě hned od pramene. Cyklostezka je podobně pěkná jako např. stezka podél řeky Mury.
Zapsal Pavouk, doplnila a opravila Janča.
Prohlédni si celou fotogalerii.
