25. 7. - 10. 8. 2008 Bob, Lucíšek, Ivka a Pavouk Celá fotogalerie z cesty
Ráno naštěstí svíti slunce. Rychlý výstup na Vârful Şerbota a vzhůru na údajně nejdrsnější úsek celého Fagaraşe. Kilometrový sestup po úzkém hřebínku, místy dost lezecké. Ivča má trochu větší než malý strach, ale zvládá to skvěle. Na prvním blbém místě ji ještě spouštím na provaze batoh, aby to měla snazší, na dalších těžkých místech už nepotřebuje. Nevadí, stačí jít pomalu, ale na jistotu. Jak říká Lucíšek, každý máme v životě jen jeden pokus a právo (bohužel) ani na jednu chybu. Ti, co jí udělali, mají na horách pomníček.
Zápisky z cesty po nádherných a vysokých rumunských horách, Retezatu, Făgăraşi a malá ochutnávka pohoří Piatra Craiului.
Před šestou večer se na nádraží v Brně potkává celá naše výprava - z Varů přijeli Bob a Lucíšek a z Oder Ivča. Míříme do rumunských hor, do pohoří Retezat a Făgăraş. V 18.17 načas jedeme EC směr Budapešť; bohužel vlak je dost plný ale hlavně v německém vagónu nefunguje klimatizace. Víno, přivezené z Varů ovšem hned zlepšuje náladu. O půl 11 večer jsme v Budapešti. Za necelou hodinu (23.25) nám jede další vlak do Rumunska, který je povinně místenkový. Místenku máme bez problémů koupenou předem, stejně jako jízdenku na celou cestu - zpáteční sleva City Star. S malým zpožděníčkem vyjíždíme. V kupé jsme jen čtyři, s Ivou si hned leháme na karimatky na zem, Bob s Luckou na sedačky a všichni brzo spokojeně usínáme, navzdory tentokrát studenému vzduchu z klimatizace.
Pá 25. 7. Brno - Budapešť
Retezat
Bez problémový přejezd rumunské hranice, čekání, kdy už bude Deva a za ní Simeria, kde vystupujeme. Je cca 7 hodin ráno. Dále jedeme osobákem do Subcetate. Nemáme leie, směnárna nikde a tak měníme u taxikáře před nádražím 40 € v kurzu 3 lei za 1 € (oficiální kurz léta 2008 je cca 3,5; tj. 1 lei cca 6,5 - 7 Kč ). Jízdenka do Subcetate 3,1 lei. Vlak jeden na čas v 7.50. Nížina, rovina, políčka, stará rozbitá továrna. O půl deváté jsme v Subcetate. Potřebujeme do Retezatu. Bohužel bus nikde a ani tu nejezdí. Jen tu stojí děda se starou dáčií. Chvíli přemýšlíme, do nejbližšího města je to tak 6km pěšky a nakonec přijímáme jeho nabídku svezení za 80 lei cca 40 km. Veze nás až na západní začátek Retezatu, chatu Gura Zlata (750 m.n.m.). Posledních 10 km krásná soutěska. Za hodinu, v 9.30 jsme v horách - a to jsme plánovali, že tu budeme až na večer. Krása, získali jsme den k dobru.
V dolině praží slunce. My se chystáme na pětidenní přechod hor směrem k východu. U mostu přes řeku je bus plný Čechů, taky zrovna přijeli, je to zájezd z Pardubic. Máme na uvítanou před sebou stoupání cca 1350 metrů nahoru do 2100 metrů. Hned na začátku vyrábím pro sebe a pro Ivu hole, na snazší chůzi a taky jako prevence proti psům. Snad bude stačit jen pohrozit. Cesta jde pěkně lesem, ve stínu stromů. Míjíme se s českým zájezdem, jejich vůdce nám radí, kam všude můžeme jít, mj. na výlety kolem jezera Bucura a taky na návštěvu Malého Retezatu. Až odpoledne jsme nad hranicí lesa, bohužel přišla mlha. V sedle (Platoul Radeş-Zlata) začíná i pršet a v dešti scházíme k jezeru L. Zănoaga (1997 m)- V mlze stavíme stan na celku rovném plácku na cestě. Nedaleko na louce táboří řada Čechů, nejen onen zájezd. Minulou noc jsme moc nespali, takže dnes brzo usínáme.
So 26. 7. Budapešť - Simeria - Subcetate - Gura Zlata (750m) /vlak/; Gura Zlata (750 m) - Lacul Zănoaga (1997m) /pěšky/
Ráno je opět modro a tak konečně vidíme krásu jezera, u kterého jsme spali. Jdeme mírně do kopce do Sedla Şaua Judele (2370m). Zprava traverzujeme hlavní hřeben až pod sedlo Poarta Bucurei (2280m). Obídek. Necháváme tu batohy a jdeme nalehko až na vrchol Vf. Retezat (2482 m), nejvyššího horu pohoří. Cesta je hodně po kamenech a suti. Bohužel přichází mlha a seshora nic nevidíme. Když se vrátíme k batohům, tak to dokonce vypadá na déšť, ale nic z toho není. Po žluté značce sestupujeme k jezera Bucura (2041m), svými deseti hektary největšímu a taky nejnavštěvovanějšímu jezeru na Retezatu. Taky má nádhernou polohu! Je tu řada stanů, Čechů, včetně ono zájezdu ze včerejška. Je tu i domek rumunské horské služby Salvamont, kousek od ní se bere pitná voda. Je chladno, to není ani na mytí nohou v jezeře. Přes spoustu lidí je tu ale večer a v noci celkem klid.
Ne 27. 7. L. Zănoaga (1997m) - Vf. Retezat (2482 m) - L. Bucura (2041m)
Dnes jdeme jen nalehko na nejvyššího vrchol Retezatu na Peleagu (2509 m). Ráno to ovšem vypadá na déšť, všude mlha, ale kolem deváté se to začíná trhat. Cesta na vrchol je snadná, za hodinu a čtvrt jsme na vrcholu. Zpátky jdeme přes sedlo Curmătura Bucurei; pěkná hřebenovka, i s kouskem suťoviska. Před druhou jsme zase u jezera. Balíme a přesouváme se na do Malého Retezatu (Retezatul Mic), vápencového hřebene na jih od hlavního. Nejprve dvě hodiny dolů do údolí (Peleaga 1600m), přes protrženou dřevěnou přehrádku.
V údolí je oficiální tábořiště a parkoviště pro auta, odtud vychází všichni ty sváteční turisté, co jsme potkali cestou dolů. Kratší výstup na hřeben (Plaiul Mic 1879m), kolem dvou jezírek. Není tu ale pramen, tak tu spát nebudeme. Sestupujeme proto na druhou stranu k chatě Buca (1580 m) - pěkná, otevřená chata s ubytováním a kuchyní. Místo na táboření je tak 300 metrů pod chatou. Po večeři z našich zásob jdeme nahoru na chatu ochutnat rumunskou kuchyni - omeletu s brynzou, pivo. Sedíme před chatou a hrajeme deskové hry skoro až do tmy.
Po 28. 7. Bucura - Vf. Peleaga (2509m) - Bucura - u Cab. Buta (1500 m)
Den bez batohů, okružní výlet. Ve vedru v 9.30 vycházíme na výlet bez báglů. Kolem salaše na chatou po žluté značce, fůra borůvek. Pod hřebenem odbočuje značení, co není v mapě, přímo na vrchol Piula (2081 m). Škrábeme se sutí soutěskou, pak po trávě. Nahoře je kosodřevina a pěkné výhledy. Nádherné místo. Jdeme po hřebenu, někdy dost skalnatém a velmi úzkém, do sedla Şaua Scorota (1970 m) a dále na hlavní hřeben malého Retezatu. Cestička sice je, ale od sedla celá zarostlá kosodřevinou! Cca hodinu se prodíráme, Ivka první proráží cestu. Zatáhlo, i dokonce prší. Naštěstí nemusíme až na vrchol Drăgşanu, ale traverzujeme zleva přes údolíčko, čím se zbavujeme kosodřeviny kolem nás. Pokračujeme nahoru na hřeben Culmea Drăgşanu. Obídek s krásnými výhledy hlavně zpět na hlavní hřeben Retezatu- udělalo se zase pěkně.
Jdeme na východ až k velké strži u pramene la Balboroşi (pod horou Albele). Krasový kraj, nejasná sedla a hřebeny. Ve strži pracuje parta Rumunů a snaží se jí zabezpečit, aby neujížděla dále do údolí. Na strmé srázy dávají dřevěné lavičky a sazí borovice. Na dně strže je obrovská masa sněhu, co se tu drží od zimy! Jdeme zpátky, teď po úbočí až do sedla Plaiul Mare a odtud známou cestou k chatě. Večer zase sedíme v chatě, tentokrát s hranolkama se sýrem.
Přečtěte si i další cestopisyÚt 29. 7. Cabana Buta - Vf. Piule (2081 m) - strž u Izvoru la Balboroşi (cca 1870 m) - Buta
Poslední den ve vysokých horách. Opět krásný den. V 9.30 vyrážíme s batohy zpět do sedla a krásně, mírně stoupáme pod vrchol Custura (2457 m). Oběd s krásnými výhledy. Přes sedlo Custurii pouštíme hlavní hřeben a prudce sestupujeme do modré značce do údolí Bărbat. Ovečky, bačové, vodopády, žádní turisté. Těsně před tábořištěm Stâna de Râu překračujeme mohutný vodopád, všichni se v něm koupeme. Míjíme zcela prázdné tábořiště. Mírný traverz pod hřeben, stále po značce. Cesta je bohužel dost zarostlá, popadané stromy. Po cca 30 minut se to naštěstí velmi zlepší. Stálý traverz, krátký sestup, zase traverz a jsme pod Gorova v sedle Şaua Gorova (1816m). Poslední tři hodiny byla všude každou chvíli voda. Nádherné plácky na spaní, trochu větrno, voda hned v sedle. Cestou jsme i "zmokli", mírně kapalo i 15 minut, byla zase pěkná duha.
St 30. 7. Buta (1500) - Vf. Custura (2457 m) - Stâna de Râu (1600 m) - Şaua Gorova (1816m)
Nekonečný šlapací den. Ráno na nás svítí sluníčko již v sedm ráno, není schované za žádný kopec. Nádhera. Již před devátou vyrážíme. Rovinka a mírný sestup po jednou z hlavních hřebenů Retezatu do pláni Baleia. Cestou míjíme sběrače borůvek - dospělí, děti, vozík, oslík, stany - asi tu i táboří. Na pláni Baleia (1436 m) má začínat silnice do údolí, ale je tu jen prašná cesta a nikde nikdo, jen několik křížků u cesty a chata na dohled od jih od nás. No co, půjdeme pěšky, někdo nás cestou vezme. Jdeme ve vedru po prašné silničce, naštěstí lesem. Nikdo nejede. Opouštíme hory, zkracujeme si cestu po loukách, jsme skoro dole a nikdo nikde. Cca ve 14 jsme ve vsi Hobiţa. Tu je již civilizace, asfaltka. Na vlak je to dalších 8 km. Jdeme po asfaltu, odpolední slunce praží, skoro nikde nejede, nikdo nás nebere. Takže jdeme až do vsi Pui (411 m), kde jezdí vlaky. Ušli jsme tak 25 až 30 km! Chceme se přesunout do Făgăraşe, původně ještě dnes. Vlak nám jede za hodinu do Simerie.
Někoho ukecáme na výměnu pár lei - máme na vlak a na broskve a nějaké další jídlo. V 16.30 jedeme osobákem do Simerie. Opět žádné směnárny otevřeny, jen bankomat na nádraží či v centru. "Běžíme" do centra nakoupit do sámošky, co je kousek od nádraží, na další týden hor. Těsně před 7 (18.58) nám jede rychlík do Sibiu. Co rychlík - fantastický dvouvagónový vlak - rumunské "pendolíno". Klimatizace, obrovské okna, tichá jízda, výhled přes řidiče dopředu po trati. Za dvě hodiny jsme v Sibiu.
Bohužel dnes již další vlak dále nejede, až ve tři ráno druhý den, a to nám chybí jen 30 km. Nevadí. Město má být pěkné, jdeme se podívat do centra. Fakt nádhera. Opravené ulice, v noci vše nasvíceno, na hlavním náměstí barevná fontána. Pěší zóna narvaná lidma, všude to žije. Skvělá zmrzlina. Úzké uličky plné starých domů. Zajímavá architektura. Vůbec nelitujeme, že tu trávíme večer, pod Făgăraş se dostaneme nad ránem, takže nic neztratíme. O půlnoci jsme zpět na nádraží. Tři hodiny do odjezdu trávíme v odjezdové hale, bohužel nedaleko smrdícího bezdomovce.
Retezat: krásné hory, travnaté přechody, i trochu skalek. Všude dostatek vody. Je to celé národní park, spát se může jen na 12 oficiálních tábořištích, ale vůbec to nevadí, jsou na všech atraktivních místech: u hlavních jezer a chat.
Čt 31.7 Şaua Gorova - Baleia (1436m) - Hobiţa - Pui (411) - (vlak) - Sibiu
Făgăraş
Po třetí raní nastupujeme do osobáků. Noční šok - osobák je opět pendolíno. Za půl hodiny jsme v Turnu Roşu, kde chceme zahájit přechod Făgăraşe. Překračujem koleje, jdeme kousíček po směru vlaku (doleva), že by se tu někde nedaleko řeky dalo přespat. A ejhle, stojíme na fotbalovém hřišti - aneb nádherné posekané nocležiště. Je rosa, stavíme proto stany a jdeme si do rána zdřímnout.
Po osmé se už nedá vedrem vydržet, slunce opět praží. Vstáváme a vidíme, že jsme fakt kousek vedle trati a taky vedle cesty, co jezdí náklaďáky se štěrkem a troubí na nás. Nevadí. Kolem desáté odcházíme, na nádraží dobíráme vodu (zbytečné, voda je i např. u kláštera hodinu cesty nahoru) a vyrážíme do hor na plánovaný přechod celého Făgăraşe ze západu na východ. Turnu Roşu je vesnice, ale bývalé by se tu jídlo dalo taky nějaké koupit. Jdeme proti proudu potoka, z vesnice je už cesta dobře značená. Po hodině přicházíme ke klášteru, malý pěkný. Pokračujeme ještě kousek proti potoku a odbočujeme pěkně doprava prudce do kopce. V lese je příjemně, žádné vedro. Jen stálý, prudký výstup. Proti nám sestupují rodiny borůvkářů - vepředu a vzadu přes rameno spojené dvě těžké nádoby plné borůvek. Když se odpoledne vydrápeme na hřeben (Şaua Curbului) ochladí se, jsme skoro v mracích, mlha. Pokračujeme po skvěle značené hřebenovce přes Vf. Tatarul (1890 m) až do sedla Şaua Cumpăniţa (1807m), kde jsou na jižní straně malé prameny a taky plácky na stany. Sice ještě není tak pozdě, ale pro dnešek končíme. Jednak jsme moc nenaspali, jednak jsme šli dost do kopce a jednak další dobré místo na spaní je prý daleko. Usíná se velmi rychle.
Pá 1. 8. Sibiu - (vlak) Turnu Roşu (400m) - Vf. Tatarul (1890 m) - Şaua Cumpăniţa (1800m)
Mlžný den. Ráno nás budí opět slunce. Když vycházíme, objevují se mraky ve kterých jdeme skoro celý den. Stále po hřebenu, pohodlná cesta. Na oběd jsme u jezera Avrig (2007m), zde cesta chvíli nevede přes hlavní hřeben, ale severním traverzem. Krásné místo, jen na břehu hromada odpadků, konzervy i jezeře. Je zima, tak se ani nikdo z nás v jezeře nekoupe. Jen se osvěžuji a peru. Pokračujeme stále na východ, kolem refugia Scării (bouda v zoufalém stavu) až do sedla Şerbotei (2123m). Je sice málo hodin, ale kousíček nad náma začíná nejdrsnější úsek hřebenovky, kde už by asi nebylo kam odbočit do údolí. Snad bude zítra trochu lépe.
So 2. 8. Şaua Cumpăniţa (1800m) - L. Avrig (2007 m) - sedlo Şaua Şerbotei (2123m)
Drsný den. Ráno naštěstí svíti slunce a hned nás tentokrát neopouští. Rychlý výstup na Vârful Şerbota (2331 m) a vzhůru na údajně nejdrsnější úsek celého Fagaraşe. Teda vzhůru dolů. Cca kilometr sestup po úzkém hřebínku, místy dost lezecké. Ivča má trochu větší než malý strach, ale zvládá to skvěle. První blbé místo ji ještě spouštím na provaze batoh, aby to měla snazší, ale během dne se lepší a lepší. Nevadí, stačí jít pomalu, ale na jistotu. Jak říká Lucíšek, každý máme v životě jen jeden pokus a právo (bohužel) ani na jednu chybu. Ti, co jí udělali, mají na horách pomníček. Někde je i kus ocelového lana. Závěrečný výstup na druhou nejvyšší horu Rumunska, Negoiu (2535m) je už v pohodě. Oběd pod vrcholem.
Dále drsný sestup "soutěskou" zvanou Strunga Dracului, zajištěnou ovšem řetězy a lany. Já se spíše bál padajících volně ležících kamenů. Když to nejde jinak, tak se podá batoh a hned je to v pohodě. U jezera Călţun (velký nápis zákaz koupání) táboří hlavně rumunští turisté, je tu refugio (útulna). My se tu jen myjeme a pereme. Dále postup zase jen po trávě či kamínkách, žádné lezení. Traverz pod horou Laita a nocleh u pramene a malých jezíreček pod horou Paltinului. Přestože dnes bylo všude spousta turistů, tak tu jsme sami; všichni asi spí u jezera Bâlea. Dnešní den jsme zvládli, teď už zvládneme všechno!
So 2. 8. Şaua Cumpăniţa (1800m) - L. Avrig (2007 m) - sedlo Şaua Şerbotei (2123m)
Slunečně mračný den. Ráno za slunce vycházíme po střední části Fagaraşe. Za Vf. Paltinului jsme na hřebínku nad tunelem, kde vede transfagarašská silnice. Dole na severu jezero Bâlea, chaty, hotely, stánky, auta. Tam naštěstí nemusíme.
Pokračujeme k jezeru Capra, kde se myjeme a pereme věci. Táboří tu spousta lidí, od silnice je to kousek. My jdeme stále dále, traverzem od skalami, i přes "sněhovisko" ke skalnímu miniokénku Arpaşului. Obídek a řada turistů. Trochu nebezpečné místo na hřebínku v sedle (zajištěné lanem) a dále jen pohodlná hřebenovka, opět trochu mlžná. Míjíme jezero Podu Giurgiului, obložené stany a taky s plovoucími ledovými krami! Neuvěřitelné, kolik tu musí být v zimě sněhu? Pokračujeme ale dále do Şaua Podragului (2307m) a sestupujeme na sever k chatě Podragului. Na první rovince pod sedlem, na břehu malého jezera s čistým přítokem táboříme (cca 2200m). Bob s Luckou vyráží dolů na večeři, my jíme večeři z vlastních zásob a jdeme za nimi po chvíli.
Chata je pěkná, velká, nedaleko dvou jezer. Vše sem přináší oslíci. Bob s Luckou měli skvělou rejži s houbami, dáváme si ji taky (napůl). Těšíme se na sladký zákusek, ale maj jen sušenky. Sedíme v chatě, hrajeme deskové hry, pozorujeme ostatní turisty. V kuchyni, kde se vaří, místní perou prádlo: ve velkém škopku je prádlo, horká voda a děcka, co ho šlapaj. Aneb pračka na ruční pohon jako zastara. Skoro za tmy se vracíme nahoru ke stanům. Slivovice, co nese Iva, ukončuje příjemný den.
Po 4. 8. Pod Vf. Paltinului (2300 m) - L. Capra - Şaua Podragului - nad chatou Podragu (cca 2200 m)
Nejvyšší den. Ráno je opět nádherně. Čeká nás nejvyšší hora Fagaraşe a celého Rumunska Moldoveanu. Vracíme se zpět do sedla a pokračujeme vesměs jižními traverzy. Ve 12 hodin jsme na Viştea Mare (2527m), předvrcholu Moldoveanu. Fučí, ze severu plují mraky ale ještě jsou krásné výhledy, minimálně na jih. Bez batohu jdeme po hřebínku na vrchol (cca 20minut). Rozhledy, focení, spousta turistů, vesměs Rumunů nalehko.
Jen co poobědváme u batohů, počasí se kazí, mlha je už všude a vydrží až do večera. Scházíme k refugiu Portiţa Viştei (opět špatný stav), táboří tu parta Čechů. Jdu hledat vodu (není to jen 5 minut, jak psal průvodce), ale je tu. V mlze pokračujeme dále. Opět vesměs jižní traverzy. Začíná i pršet, nic není vidět, proč chodit dále? Je sice jen 15.30, ale nevadí. Jen 100 m pod cestou je jezírko a potůček, co více chtít? Pěkné místečko, taky tu jsou staré konzervy, české bomby na vaření a jiné relikty. Pršet přestalo, ale mlha je furt. Pereme, myjeme se a odpočíváme ve stanu. Nejsme přece na závodech.
Út 5. 8. Nad chatou Podragu (2200 m) - Moldoveanu (2544m) - pod Vf. Gălăşescu Maru (cca 2200m)
Slunečně mlžný den. Opět famózní ráno, slunce praží do stanu. V devět vyrážíme. Jdeme traverzem závěrem obrovské doliny Bândei. Oběd těsně pod vrcholem La Fundul Bândei s nádherným posledním výhledem na Moldoveanu. Jižní svahy osluněné, na severu se drží mraky. O obědě se mraky navalí všude a do večera jdeme opět v mlze. Za Bândei končí skalnaté vrcholy a cesty po kamenech, dále na východ už jen tráva. V mlze pokračujeme, ani prudce nahoru ani dolů, až do sedla Zârnei (1923 m), s novou útulnou (stará laminátové "ufo" stojí opodál). I zde jsou turisté, nikoliv pramen vody, jen špinavá jezírka. Traverzem pod Vf. Zârnei, s prameny, pokračujeme až do dalšího sedla Brătilă. Další voda není hned, takže končíme tady. Stejně je mlha. V sedle se odděluje hřebínek, co vede na jih na hřeben hor Iezer Păpuşa, škoda že už nemáme čas tam jít.
V sedle je špinavé jezírko. Bačové v sedle říkaj, že tu voda není, že hluboce v údolí, či půl hodiny po jednom či druhém hřebeni. Stavíme stany na severní straně na malinké plošince. Jdu hledat vodu do údolí. Jsem u ní za 2 minuty, potok chrstá velmi vydatně ze skály, žádnej malej pramínek! Těžko říci, proč nás bačové balamutily. V noci pěkně fouká.
St 6. 8. pod Vf. Gălăşescu Maru (cca 2200m) - Vf. La Fundul Bândei (2454 m) - sedlo Zârnei - sedlo Brătilă (cca 2120 m)
Poslední Fagaraşský den. V noci štěkají velmi blízko u stanu psy, dost drsné. Jsou tu i ráno a odchází až s bačou a ovcemi. Možná, že včera bačové nechtěli, abychom tu spali. V sedle u špinavého jezírka je od včerejška několik stanů. Dnes nás čeká poslední den na Fagaraşi. Jdeme opět na východ, ve slunci, po oblých kopečkách, spíše pláních. Nádhera. Sestupujeme na poslední bezlesí vrchol Vf. Comişul (1883 m). Obídek s výhledy na zalesněný východní Fagaraş a navazují hřebeny a taky na vápencové hory Piatra Craiului, které jsou už na dohled. Sestupujeme po stále hlavním hřebenu Fagaraşe. Kousíček pod námi je salaš, jdeme s Ivou zeptat na brynzu. Je tam jen "pomocník" bači, ukazuje nám, jak je brynza pod zámkem. Ukazuje nám jen salaš, vybavení, popisuje proces výroby sýry (bohužel rumunsky) a dostaneme aspoň teplé ovčí mléko, první krok výroby sýra. Jdeme lesem cca hodinu a sestoupíme na lesní širokou cestu v údolí. Pak už jen 12 km pěšky po prašné silnici a jsme u chaty Plaiul Foii (849 m,) resp. chat.
Zcela jiný svět. Řada aut, stanů, lidé u nich tábořící v krásném údolí mezi Fagaraşem a Piatra Craiului. Jen až moc lidí. Hospoda i načinčané restaurace. Večeříme přímo u chaty Plaiul Folii. "Tradiční" kuchyně (např. naše oblíbená kukuřičná kaše se sýrem), jen vše děsně dlouho trvá. S Ivou si kromě salátu dáváme fantastické domácí smažené koblihy v jogurtové zálivce. Táboříme na volném plácku těsně vedle řeky, nedaleko jedné chaty a ostatních stanů.
Fagaraş je krásný, pro průměrného turistu ne zas tak náročný, skoro všude na jižních stranách s dostatkem míst na nocování, jezírek a pramenů. Jen ten, kdo trpí závratěmi, by měl jet raděj jinam. Za deště mohou některé úseky být docela drsné. My jsme měli ale, i když to z popisu tak nevypadá, docela štěstí na počasí.
Čt 7. 8. sedlo Brătilă (cca 2120 m) - Vf. Comişul (1883 m) - chata Plaiul Foii (849 m)
Piatra Craiului, Bran, Brašov, Sighişoara
Sluneční den v Piatra Craiuliu se závěrem s turisty na Branu: Díky rezervě nám zbyl jeden den, tak se jdeme podívat na "koukanou" ze severní strany na pohoří Piatra Craiuliu. Slunce nás opět budí, opět není za ničím schováno. S batohy jdeme lesem po žluté značce nahoru, není to tak naštěstí tak strašný výstup. Po dvou hodinách, v 11 jsme u útulny Diana. Je to stavba opět z laminátu, do této možná neprší. Máme čas, tak si tu necháváme batohy a jdeme nahoru do skal. Za chvíli nádherné výhledy na Plaiul Folii a okolí. První lano v soutěsce. No, je třebas se sem jednou vrátit na delší dobu. V jednu hodinu sestupujeme zase dolů k městečku Zarneşti. Nejprve les a pak nádherné louky s dalekými výhledy do podhůří. Slunce dnes praží celý den. Jsme dole na prašné cestě z Plaiul Folii do Zarneşti. Koupeme se v říčce, proti plesů krásně teplé. Do měst a na zpáteční cestu jsme krásně čišťoucí.
Docházíme do městečka Zarneşti (cca 25 km od Brašova), v bance měníme peníze, kupujeme jídlo a místním busem jedeme do Branu, kde je tzv. "drákulův" hrad. Sice tam Drákula nikdy nebyl, ale to tu nikomu nevadí. Každý penzion či hotel se jmenuje po něm, či po něčem, co má spojení s hrůzou či krví. Přímo pod hradem jsou davy turistů, desítky stánků s cetkami, nejen drákulovskými. Jdeme nahoru do hradu, má naštěstí otevřeno až do šesti. Za 12 lei se hradem volně procházíme, je vlastně docela malej a upravenej ve dvacátých letech 20.st. pro rumunskou královnu Annu. Pod hradem je skanzen s domy z okolích vesnic, bohužel vnitřky budov nepřístupné. Je to kontrast, na horách tyto domy slouží normálně, tady se ukazují jako skanzen. Se západem slunce stoupáme nad městečko, na krásnou plošinu nad hradem se super výhledem na hory Bucegi nad námi. Sedíme před stany, popíjíme víno, jíme sušenky a jiné dobroty a užíváme si poslední noc v Rumunsku.
Pá 8. 8. chata Plaiul Folii (849 m)- útulna Diana (cca 1550 m) - městečko Zarneşti - Bran
Městský den. Ráno po půl deváté jedeme busem do Brašova, druhého největšího města Rumunska. Z okraje města pak MHD do centra, na hlavní parkové náměstí. Tu začíná bývalé staré město, pěkně zachované hlavně části opevnění, radnice, velká katedrála ("černý" kostel), černá a bílá věž, atd. S batohy si procházíme postupně různé památky, bohužel kostel se otvírá až poledne, to už tu asi nebudeme. Pěkná je uzounká, dlouhá ulička zvaná lanová. Nejlepší výhled máme od tzv. bílé věže, ještě o několik řádů lepší by bylo z kopce Tampa, kam vede lanovka, ale kam už nejdeme. Jedeme MHD na nádraží a o půl jedné jedeme vlakem do Sighişoary, cca na sever. Jedeme osobákem, takže velmi levně.
Ve tři jsme na místě. Chceme koupit místenky na noční vlak do Budapešti (všechny mezinárodní vlaky jsou v Rumunsku místenkové), ale místenky nejsou. Prý máme přijít na perón za 55 lei si snad koupíme přímo u průvodčího lůžko. Nebo můžeme jet zítra v poledne Pannonií. Nu co, Lucka s Bobem chtějí být zítra doma, takže pojedeme lůžkem.
Jdeme do města, zapsané na seznamu Unesco. A právem. Historické město na kopečku nad řekou, pěkně zachované. Teda jen ono horní město a město dolní, jinak je to normální, šedé, panelákové město. Opět marně sháníme směnárnu (je sobota odpoledne), náš obvyklý rumunský problém. Naštěstí se dá měnit v kasinu. Jdeme do starého města a postupně si bez batohů obcházíme celé historické město. Nejsme tu sami, ale i řada turistů a obchůdků s "tradičními" předměty, některé velmi vkusné a pěkné, jiné již méně. Kupujeme si skvělý teplý moučník, u nás známý jako trdelník. Se tmou se vracíme do dolního města, na poslední večeři do restaurace. Mezi chody nakupujeme dárky a pomalu jdeme na nádraží. O půl dvanácté stojíme na peróně, přijíždí vlak a lůžka ještě jsou volná. Super, jedeme domů. Jen oněch 55 lei je docela dosti.
Pá 8. 8. chata Plaiul Folii (849 m)- útulna Diana (cca 1550 m) - městečko Zarneşti - Bran
Den návratu. Uprostřed noci nás budí celníci na rumunsko-maďarské hranici. Rumunsko ještě není v Schengenu. Stačí ukázat občanku, nic více. Bohužel jen budíček je v Rumunsku, druhý v Maďarsku, alespoň by mohli chodit společně. Se zpožděním cca 40 minut jsme v Budapešti. I tak máme ještě přes hodinu na odjezd vlaku domů. Nádraží Budapešť Keleti je dost zanedbané, opravená jedna nádherná secesní vstupní hala vypadá tak jako z jiného světa. O půl desáté jedeme naším EC až do Brna. Na čas, ve tři čtvrtě na tři vystupujeme s Ivou v Brně, Bob s Luckou pokračují vlakem do Prahy a pak busem do Varů. Rumunské putování skončilo.
Ne 10.8. Sighişoara - Budapešť - Brno/Karlovy Vary
Neuvěřitelné: Žádný úraz, problém, krásné počasí, žádný celodenní slejvák, nula bouřek. Nakonec nejhorší bylo asi hledání směnáren. Rumunsko se mění, těžko říci že vždy k lepšímu. Mizí např. tradiční rumunské pokrmy (např. sušenky Fagarašky), nahrazují je ty, co se prodávají po celé Evropě. Každopádně ceny rostou, země není už levná, naštěstí není ani drahá. Kontrasty (vesnice - město) tu jsou mnohem větší než u nás.
Zapsal Pavouk.
Prohlédni si celou fotogalerii.
